(jo, sedím v informatice, bereme css - úvod, takže se nudím a nemám co na práci. Miluju pondělky xD)

Moje ADSL vedení se zase ozvalo.

1. Už je květen!
2. Ztratila jsem duben a polovinu března.
3. Ne, za ledničkou nejsou.
4. Moje schíza je den ode dne silnější, už mám v hlavě normální barák.
5. Měla jsem dneska psát opravnou písmenku z češtiny, ale nic jsem se nenaučila, takže na to kašlu.
6. Už je květen! (neopakuju se, tenhle bod je moc závažný na to, aby tu byl jenom jednou)
7. Už je květen! (dva je taky málo)

Do stopařky! Víte, co znamená, že je květen? Dvě věci.

Puma jde ve čtvrtek na svaťák.
...Což znamená, že už nebude chodit do školy!

Co já tu, do stopu, budu ten rok dělat? (A příští rok to čeká mě! Ugh! Jsem tak stará...)

Já asi půjdu stopovat.

< /hysterie>

(vh: ehm! no dobře, no dobře! Ale aspoň míň než předtím.)

Jen aby tu nebyl poslední článek (FO) ten ultrahysterickej výkřik.
  Zvláštní... Věc, kvůli které jsem byla v úterý celá na mrtvici a vyděšená a tak, se vlastně ukázala být veskrze pozitivní, akorát mi to došlo až někdy ve středu ráno. Od tý chvíle jsem vysmátá jak lečo (víc než obvykle) a bez přestání melu (vh: normálka nene! Náhodou jsem předtím občas ten zobák zavřela! To ty si nedáš pokoj)
  Včera se na mojí škole uskutečnila soutěž, která proběhla před týdnem na Vídeňce. Byla jsem zase v porotě, a protože jsem byla jediná, kdo znal lidi z Vídeňky, profesor mě vyslal čekat na ně v hale. To bylo moc dobře.
  Ačkoliv ten krásnej kluk, Pavel, neměl přijít, na chvíli se stavil, nevím proč, asi doprovodit ty ostatní. A ukázala jsem ho konečně kamarádce, takže jsem o něm potom nebásnila sama. Akorát ostatní z toho zase nic neměly, protože ani kamarádka jim ho nebyla schopná popsat jinak, než jako "umufávací". Chí...
  Za měsíc bude mezigymnaziální kolo. Profesor mi slíbil, že mě tam vezme, pokud to příští rok pomůžu zorganizovat na naší škole. Rozmyslela jsem se, že to znamená hlavně mailovat si s Pavlem, takže jsem to kupodivu vzala. To bude ještě sranda, já a něco organizovat... Naštěstí v tom nejsem sama, ale vzhledem k tomu, jak to dopadá, když se s kamarádkou do něčeho pustíme, bude to ještě vtipnější.
  Blbý bylo, když prohlásil, že tam vezme celou třídu. Vyděsilo mě to natolik, že jsem mu šla říct, že to nemůže, protože by nám (= já a kámoška) Pavla ostatní okoukaly. Asi jsem se zbláznila. Ale za to může někdo úplně jinej...
 
  A jestli mi Walkerová ještě někdy skočí z knihovny na rameno, když sedím u počítače, tak ji přerazím. (Teď mi sedí na monitoru a kouká se, co píšu, takže si to snad přečte, pokud jí teda nedělá problémy, že to má vzhůru nohama)

  Btw. Držte mi prosím palce. Věci ohledně jisté osoby se možná, možná, MOŽNÁ, konečně nějak pohnou. (I když to znamená, že skončí koukací fáze, která mě tak strašně baví.) Jen o tom nechci moc mluvit, abych to čirou náhodou úplně nezakřikla.
Squeeeeeeee! (vh: toho si nevšímejte, Brána dělá tenhle zvuk už od středy v jednom kuse, pokaždý zničehonic. Psychická porucha.)

(Asi jsem pořád trochu hysterická... Ale teď už aspoň tím lepším směrem ;)) A mám bublifuk. Jsem v klidu.)

  Dikobrazí život bývá šílený. Ať už jde taky stopovat. Chci mít svůj klid, jenže... Moje hlava je jinýho názoru. A abychom v tom nebyly s hlavou samy dvě, do všeho mi kecá VH. Schíza je svinstvo... Jak mám teď  vědět, co chci a čeho se bojím?
  Ok. Nechám to na vyšší moc. Doufám, že mě nevyšplouchne. Třeba ten klid nakonec mít budu...

Potřebuju obejmout.

< /hysterie>